Shluky

Text ve Voynichovu rukopisu je psán bez interpunkčních znamének a připomíná starověké zápisy ve formě nepřerušované linie písmen (scriptio continua). Interpunkci nahrazují mezery mezi shluky znaků a slova uzavírající smysl předcházejícího větného sdělení.

Shluk (skupina) písmen formuje jedno nebo více slov, slova jsou v rukopise trvale daná a vychází z vokabulářů starověkých italických jazyků. Ve 14. a 15. století na italských univerzitách existovala studijní disciplína zaměřená na starobylé jazyky a písmo. Ve středověku převážně v univerzitních italských městech vznikaly dílny, ve kterých byla překládána znovuobjevená antická literární díla, kupříkladu od Homéra, Herodota, Ptolemaia, Tacita, která posléze písaři přepisovali a obchodníci rukopisné knihy výhodně prodávali. Bývalo pravidlem, že znamenití absolventi Pražské univerzity pokračovali ve studiu v zahraničí, zvláště na italských univerzitách, kde získali patřičnou učenost o archaických jazycích i o antických mudrcích a tyto vědomosti přenesli do Českého království.

Na obsahu Voynichova rukopisu se podílelo více autorů a písařů a tato skutečnost se projevila na kompozici textů ovlivněné rozsahem znalostí starověké slovní zásoby tvůrce, proto existují v rukopisu zjevné rozdíly v kvalitě lexika.

Každý písař měl svůj osobitý styl psaní znaků, z tohoto důvodu může dojít k chybnému určení znaku a tím k závadnému překladu textu zvláště u krátkých popisků, v souvislém zápisu nesprávnou interpretaci zjistíme snáze.

Upozorním na čtyři nejčastější problémy s určením správného znaku v uvedeném abecedáriu.

1)  Podobnost písmen D a V vytváří eventuální záměnu.

2)  Analogie písmen S a Z naznačuje též možnou substituci.

3)  V případě, že písař správně nedotáhl písmeno A, pak se nám jeví jako O.

4)  Když písař napsal dvě za sebou jdoucí mírně nakloněná I (i) a naznačená slabá linka inkoustu spojila dolní část prvního písmene s horní částí druhého písmene I (i), tak nechtěné spojení formuje mylný znak L.

 

Základem úspěšného překladu textu je rovněž porozumět podobě syntaktických postupů při tvorbě vět se zkrácenými slovy, která mohou mít více významů. Princip zkracování slov byl znám již ve starověku, znalci písma při sekání nápisu do kamenných desek zkracováním slov nepotřebovali nadbytečně velkou plochu a zároveň snížili i pracnost díla.

Na miniaturní avers či revers antické mince se též nevešlo celé jméno království, panovníka nebo její hodnota, proto rytci na raznicích uváděli zkratková slova. Zkrácená slova se stala neměnná s pevným zastoupením ve slovní zásobě nejen písařů.

Ve Voynichovu rukopisu byly použity většinou výrazy, které jsou zastoupeny kmenem slova, podstatná jména v prvém pádu a slovesa v infinitivu. Existují i slova o jednom písmenu nebo o počáteční slabice daného výrazu. Zkracování slov využívali písaři ve starověku i ve středověku obyčejně u slov v textu často se opakujících nebo u slov nezaměnitelných.

I v současnosti zkracujeme slova, dělíme je na zkratková slova a zkratky. Komunikace přes SMS zprávy se zkratkovými slovy nepřijde dnes nikomu nenormální.

 

List 36V úvodní část textu

 

Metodu čtení a překladu textu představím u úvodního zápisu na listu 36V.

Nejdříve definujeme znaky na základě zašifrovaného abecedária a převedeme je do latinky, posléze provedeme rozdělení shluků písmen na jednotlivá slova, která pro snadný přehled oddělíme mezerou (mezerníkem). Rozpoznané jednotlivé archaické výrazy poté přeložíme do zvoleného jazyka, v našem případě do češtiny. Starověká italická slova, pokud je neznáme, vyhledáme ve vokabulářích, kde mohou být zapsána v odchylných tvarech s odlišnými významy, proto doporučuji komparaci s různými etymologickými slovníky. Nakonec sestavíme z vyhledaných slov stylizačně upravenou větu.

 

List 36V začátek textu (shluků) na prvních dvou řádcích

 

První řádek ukázka:

1) Převod znaků do latinky: REJASAZKTOPOSOTH

2) Rozdělení shluků na slova: R EJ AS AZ K TO P OS OTH

Překlad:

R – skutečnost, provedení

EJ – konat, dělat

AS – nabídnout, sedět, zasedat

AZ – spojit

K – symbol

TO – zájmeno tento (tamten, toto, tamto, tato, tamta)

P – zájmeno onen (on)

OS – sněm, ceremonie

OTH – vyústit, zakončit

Stylizačně upravený překlad: Uskutečníme (provedeme) konáním návrh spojení symbolem, tímto onen sněm vyústí ...

Druhý řádek ukázka:

1) Převod znaků do latinky: TOMASEJOHBAI

2) Rozdělení shluků písmen na jednotlivá slova: TO MAS EJ OH BAI IV

3) U slova OH je důležitá výslovnost, zní OHE, H se vyslovuje slabě (potemněle) a na E je akcent

Překlad:

TO – zájmeno tento (tamten, toto, tamto, tato, tamta)

MAS – čerstvost, novum

EJ – konat, dělat

OHE – mít, vlastnit

BAI – milovat

IV – tři, trojice

Stylizačně upravený překlad: Tímto novem vlastního konání milujeme trojici ...

Jestliže ovládáme starověká slova nebo máme k dispozici vokabulář archaických výrazů, rozdělení shluků na jednotlivá slova zvládneme s minimální chybovostí. Pokud dojde k nesprávnému určení jednoho nebo tří slov na jednom řádku, při sestavování souhrnného překladu to povětšinou rozeznáme a mýlku opravíme. Nejčetnější pochybení vzniká u písmen E, J a jejich spojení, kdy vzniká shluk například ve fonetické podobě EiJe, tuto problematiku později osvětlím v samostatné kapitole.

Slov o jednom písmenu není mnoho, lehce se je naučíte nazpaměť a pak dosáhnete rychleji překladu textu. K jednopísmenovému slovu patří kupříkladu A, O, což jsou citoslovce údivu nebo výraz citu, dále se jedná o předložky, zájmena, podstatných jmen a sloves je poskrovnu.  Problém při překladu může dělat také slovo K, které má povícero významů, ale jsou smyslově blízko. Osamocené písmeno K se vyslovovalo kvh se silným přízvukem.

 

List 32R úvodní část

 

Na listu 32R je napsán (4. řádek vpravo) zajímavý shluk znaků, dvě osmičky (88) vedle sebe považovali někteří luštitelé za kód k dešifrování rukopisu.

1) Převod znaků do latinky: BAIIVEJOBBAH

2) Rozdělení shluků na slova: BAI IV EJ OB BAH

3) U slova BAH je velmi důležitá výslovnost, zní BAHE, H se vyslovuje slabě (potemněle) a na E je akcent

Překlad:

BAI – milovat

IV – tři, trojice

EJ – konat, dělat

OB – strach, obava

BAHE – smrt, konec

Stylizačně upravený překlad: Děláme si obavu ze smrti (konce) milované trojice …

Ještě bych upozornil na dva shluky (3. řádek uprostřed) napsané na stejném listu 32R.

1) Převod znaků do latinky: EJOHBOH

2) Rozdělení shluků na slova: EJ OH BOH

3) U slov OH a BOH je opět nadmíru závažná výslovnost, zní OHE a BOHE, zdůrazňuji H se vyslovuje slabě (potemněle) a na E je akcent.

Překlad:

EJ – konat, dělat

OHE – mít, vlastnit

BOHE – Čech (Bohemiae – země Koruny české)

Stylizačně upravený překlad: Konání (vykonávání) mají (vlastní) Češi …

 

Ukázky překladů zřetelně osvědčují skutečnost, že Voynichův rukopis vznikl v Českém království (Regnum Bohemiae) a že jej napsali pražští reformní myslitelé, když Kutnohorským dekretem získali 3 hlasy ze 4 při rozhodování na Pražské univerzitě. Věříme, že na základě předloženého pravopisu v průběhu krátkého času zvládne překlad Voynichova rukopisu více badatelů, kteří tím mohou nahlédnout škvírkou do neznámé a utajované středověké historie Českého království.

 

Svorky

 

Báze Secretum Orthographia představuje obsažně pravopisné normy použité při psaní textu Voynichova rukopisu. Na základě uvedených pravopisných pravidel a abecedy (abecedárium) by měl každý řešitel dospět k úspěšnému identickému překladu rukopisu.

Svorka spočívá ve vodorovné čárce, jež spojuje zapsaná písmena v jedno slovo. Svorka slučuje dvě nebo více písmen, převážně sdružuje samohlásku E se souhláskami M, N, P, R, aby nedošlo k osamocení samohlásek, případně k jejich přiřazení k jiným znakům, a tím ke vzniku nepatřičného slova. Žel, ne každý písař se tímto pravidlem řídil, proto překlad vždy vyžaduje zevrubné posouzení textu.

Vodorovnou linku protínající znaky nebo vedoucí přes horní část písmene někteří luštitelé Voynichova rukopisu považovali za velká písmena. V Devátém dovětku v části Sémantika a souvislosti jsme klamavou abecedu s označením EVA včetně domnělých velkých písmen uveřejnili.

Soudržná svorková slova list 87R

 

Ve Voynichovu rukopisu jsou nejčastější slovní svorky: EME, ENE, ERE, překlad uvedených soudržných slov:

EME – správa, držba

ENE – dokázat

Dále v rukopisu byly použity svorky například pro slova: EMO, EN, EPE, KN, TN a další.

List 2R EMO

Překlad:

EMO – uchopit, vzít

EM - ztráta, odečíst

EN – uvnitř, nitro, starodávný vztah k mysli

EPE – přemýšlet, rozjímat, filozofovat

Na foliu 3V (2. odstavec, první řádek) je napsána svorka EPE a shluk ATH, překlad: přemýšlím o příkrém svahu. Vysvětlení: přemýšlím o šikmé (zakázané) ploše.

 

Na foliu 14V (3. řádek vpravo) existuje svorka u písmen KNEJ, ale v tomto případě se jedná o nesprávné spojení, které vzniklo patrně opomenutím přerušení vodorovné linky. Správně mají být zde spojena jen dvě písmena KN a EJ, pak následuje jednopísmenové slovo K. Slovní výraz KN překládáme jako důležitý a ve spojení s EJ  a K – získáme: důležité konání symbolem.

 

 

 

Na foliu 54R (spodní odstavec, první řádek vpravo) byl napsán shluk písmen TNEJOH (rozdělení TN EJ OH), první dva znaky jsou linkou spojeny ve svorku, tím vzniká slovo TN v překladu zájmeno tohle, další dvě slova EJ a OH jsem již popisoval, spojení a překlad věty je již na vás.

 

Na foliu 57R (poslední řádek vpravo) písař spojil do svorky písmena TEMEJ, vzniklé složené slovo vyslovujeme TEMEJI, překlad nejistota, pochybnost. Písmeno K znamená symbol, překlad shluku: nejstota se symbolem. Ve velkém zvětšení se spojovací linka sice ztrácí, ale na rukopisu je patrná. Při správném překladu Voynichova rukopisu často rozhoduje nepatrná čárka nebo bod pro náležité určení slova.

 

Kupříkladu na foliu 90R (poslední řádek vlevo) je provedeno linkou u prvních dvou znaků spojení TN. Písař v tomto případě detailně nevypsal T, lze jej totiž zaměnit za K, v druhém shluku první znak T již učinil dobře. Správně vykresleným písmenem K končí oba shluky.

 

Na foliu 103R (3. řádek od spodu vpravo) je zajímavé spojení linkou tří znaků TOR v překladu příboj, bouřlivě. Pokud by písař neuvedl svorku, lze shluk rozložit například na tři jednopísmenová slova T O R nebo na dvě slova T OR případně TO R. Po slově TOR následují výrazy EJ a EK. Slovo EJ – konat, dělat, EK má více významů: řeč, řečnit, mluvit, rokovat, debatovat, diskutovat apod. Překlad tří shluků: bouřlivé konání řečnění.

 

Na foliu 106R (23. řádek odshora, druhé uskupení shluků vlevo) najdeme shluky písmen, kde první čtyři znaky jsou spojeny svorkou v TENE. Slovo TENE překládáme jako uříznout nebo přerušit. Následující shluk vytváří slovo EBK, které má několik významů akt, jednání, rozhodnutí, spis. Slova TENE EBK v překladu znamenají: přerušené jednání.

 

Na foliu 107R (3. řádek od spodu vlevo) písař napsal svorku pro písmena INE, vzniklé slovo INE má několik významů: pevný, stálý, neměnný. Při maximálním zvětšení shluků znaků zjistíme, že první písmeno není A, ale shluk EI tvořící slovo EI (ei), v překladu můj. Poslední znak ve shluku je K představující slovo K – symbol. Celý shluk vytváří slova pro větu: „Můj pevný symbol“.

 

Upozornění. Pozor na shluk či spojení znaků T a O, kde spojovací linku tvoří vodorovná čárka u písmene T, která se dotýká části znaku O. V tomto případě sice nejde o klasickou svorku, ale přesto potvrzuje pevné spojení obou písmen tvořící slovo TO (TO – zájmeno tento, tamten, toto, tamto, tato, tamta). Na foliu 2R (spodní odstavec, první řádek vlevo) existuje shluk TOK po rozdělení na dvě slova TO K, v překladu: tento symbol.

 

Na foliu 115V (14. řádek od spodu vpravo) písař udělal speciální dvojitou svorku. Slovo EJ spojil se slovem EME, tím vznikl výraz o dvou slovech konat správu. Horní svorkou ale vytvořil dvojslovnou složeninu EJEME, v překladu správní úřad, též městská rada, univerzitní rada nebo jen rada. Za složeninou EJEME následuje EBK, slovo EBK má několik významů akt, jednání, rozhodnutí, spis. Překlad: rada rozhodla.

 

Na základě uvedených příkladů je nezpochybnitelné, že shluky písmen v textu Voynichova rukopisu po rozdělení vytvářejí slova. Z důvodu, aby nedocházelo k chybnému roztřídění znaků ve slova, existují svorky. Tvůrce pravopisu středověkého Secretum Orthographia důmyslně zavedl v textu pro čtenáře zašifrovaného textu nenápadné, ale přitom nepřehlédnutelné svorky pro konzistentní slova.

List 2R zvýrazněná svorková slova

 

Případní noví řešitelé překladu Voynichova rukopisu mohou již dnes s pomocí abecedária, rozdělování shluků na slova, svorkami a s prvními 40 archaickými slovíčky uskutečňovat dílčí překlady v rukopisu a zkontrolovat, zda naše předložené řešení pravopisu je korektní.

 

Na foliu 51V (6. řádek od spodu vpravo u stonku) je zapsán shluk znaků a svorka začínající na písmena TP. Toto uskupení však zatím nedokážeme přeložit, nepodařilo se nám zjistit žádné archaické italické slovo s počátečními písmeny TP. Ve vokabulářích najdeme například slova TR, TRA nebo KR, KRA, pokud by někdo uměl poradit, přivítáme váš názor. Bílých míst v rukopisu existuje povícero.

 

 

 

Frekvenční analýza

 

 

Kdo vymyslel sekvenci glyfů C byl obdařen neobyčejným důvtipem, pohled na text, kde třikrát, čtyřikrát nebo dokonce pětkrát za sebou vidíme CCCCC musel luštitele písma přivádět do stavu beznaděje. Očividně to byl cílený úmysl odradit všechny nežádoucí osoby od pokusů rozluštit rukopis. Domnívám se, že tím geniálním původcem byl středověký reformní mystik a mudrc Jeroným Pražský, který uváděl svými disputacemi univerzitní mistry po celé Evropě k jediné protiargumentaci, je to kacíř, do žaláře s ním.

 

Folie 33R velmi častý výskyt znaku C

 

I když uvádím, že překlad Voynichova rukopisu je mimořádně složitý, po rozkrytí zašifrovaného abecedária jsou pravopisná pravidla psaní jednoduchá, s čímž řešitelé nepočítali a hledali různě kombinované a matematicky komplikované kódy. Nepředvídatelná jednoduchost se vyplatila, 600 let nikdo nedokázal rukopis rozluštit. Po tisíciletí platí zákon, že prostota a nenáročnost je věčná příkladnost. Slavný citát všestranného vědce a umělce Leonarda Da Vinciho to potvrzuje: „Jednoduchost je nekonečná dokonalost. Dokonalost je nekonečná jednoduchost.“

Frekvenční analýza představuje princip vyhledávání metody a stanovení možností při dešifrování textu. Tento způsob luštění se především zaměřuje na analogie s jinými jazyky a komparace frekvence výskytu jednotlivých písmen v zakódovaném rukopisu. Základním ukazatelem při luštění jsou statistické údaje o četnosti výskytu nejčastějších použitých znaků ve známých jazycích, které porovnáváme se zašifrovaným písmem.

Ve Voynichovu rukopisu je nejčastějším znakem C (E), jeho frekvence je v textech zastoupena více než 30 %. Ve střední angličtině též představuje nejčastější písmeno E, jehož frekvence je zastoupena cca 16 % a v současné angličtině 13 %. Ve starověkých italických zápisech relativní četnost písmene E vykazuje frekvenci kolem 15 % a ve středověké latině 18 %. V českém jazyce je nejčastějším písmenem E s frekvencí 11 %, druhé A s 10 % a třetí O s 8 %.

Důvodem četnosti písmena C (E) ve Voynichovu rukopisu bylo ztížení dešifrování rukopisu, kde původci úmyslně zvolili pro text slovní fráze obsahující početnost znaku E (EME, ENE, EPE, ERE aj.).  Frázovité ustálené slovní obraty, záměrně a často opakované větné konstrukce s konzistentním úslovím prezentující písmena E, ve výsledku znemožnily rozluštění textu. Repetice je matkou moudrosti, ale i otcem nenápadné šifry.

Chytře zvolený znak C zamotal hlavu všem jazykovědcům a luštitelům, v latině se C vyslovuje jako K. V odborné latině (lékařství, botanika aj.) ve slovech, kde jsou slabiky CE, CI, CY nedochází k výslovnosti K, artikulace je CE, CI, CI místně se používá v řeči místo C výslovnost Č. Ve staré češtině existovalo mnoho výrazů začínající na písmeno C nebo Č, slov s počátečním písmenem E bylo poskrovnu. Texty ve staročeštině velmi často obsahovaly spřežky se znakem C, například cz – c (č), ch – ch, czechl (čechl – roucho).

Folie 31V početnost znaků C se záměrem mylného dojmu (spodní odstavec)

 

Převažující početnost znaků C v rukopisu klamavě cílila na K a zdvojené znaky CC na spřežkový pravopis.

Znak C ze zašifrovaného abecedária v latinské abecedě zastupuje písmeno E. Jednopísmenové slovo E v archaických italických jazycích (latinský, faliský, umberský, venetský, rétský) zastupuje čtyři možné významy, které přibližně odpovídají v češtině uvedeným překladům.

      E – sloveso být

      E – mít na mysli, mínit

    E – autorský plurál (skryté osobní zájmeno skromnosti – já, my, napodobující ve středověku majestátní plurál)

       E – označení podstatného jména (přímé označení pro podstatné jméno)

Například zapsaná dvě CC v rukopisu mohou znamenat dvě slova E E, v překladu (já) byl event. (my) byli. Tato jednoduchá frázovitá věta zapisovaná úmyslně v různých obměnách se slovesy být a mít se stala pro filology a luštitele nepřekonatelnou slovní bariérou. V dochované slovní zásobě archaických italických jazyků existovalo několik výrazů, které by s vybroušeností nahradily uvedená obecná slova, přesto autoři záměrně zvolili rébus se znaky C.

Pro „přímé označení podstatného jména“ písaři použili znak C (E) za zkráceným slovem nebo kmenem slova, čímž upozornili, že se jedná o podstatné jméno nikoliv o sloveso, přídavné jméno apod.

Upřesnění překladu textu s více zapsanými znaky CC (CCC) je odvislé od překladu celé věty nebo i předcházející či následující. Pouze z celkového překladu textu získáme odpovídající slovo, a i jeho správnou interpretaci včetně slovesného tvaru. Kupříkladu vnímavě musíme rozlišit sloveso mít, OHE – mít, vlastnit a E – mít na mysli, mínit a vhodně jej použít při stylizaci překladu.

Ukázka překladů s C(E).

 

Folie 24R 4. řádek výřez

Postup překladu je stále stejný.

1) Převod znaků do latinky: EMEASEEOSEJEEZBA

2) Rozdělení shluků na slova: EME AS E E OS EJ E EZ BA

3) Shluk EME má svorku, proto jej nelze rozdělovat.

Překlad:

EME – správa, držba

AS – nabídnout, pozor ale i sedět, zasedat aj.

E – označení podstatného jména (předcházející výraz)

E – být

OS – sněm, ceremonie

EJ – konat, dělat

E – mít na mysli, mínit

EZ – starost, bázeň (synonymem slovo OB)

BA – majitel, vlastník

Stylizačně upravený překlad: Držbou zasedání budeme sněmem konat a mít bázeň vlastníka.

Folie 55R 8. řádek výřez

Postup překladu:

1) Převod znaků do latinky: XAHOEEEZ

2) Rozdělení shluků na slova: X AH O E E EZ

3) Shluk AH vyslovujeme AHE.

Překlad:

X – přísaha, slib před Bohem

AHE – vést, řídit (vedení, řízení)

O – citoslovce podivu a radosti Ó

E – být

E – mít na mysli, mínit

EZ – starost, bázeň (synonymem slovo OB)

Stylizačně upravený překlad: Slibujeme před Bohem, vedení ó budeme mínit starostlivě.

 

Folie 40R 2. řádek od spodu vlevo

1) Převod znaků do latinky: OHEEEEK

2) Rozdělení shluků na slova: OH E E E EK

3) Shluk OH vyslovujeme OHE

Překlad:

OHE – mít, vlastnit

E – já (my)

E – být

E – mít na mysli, mínit

EK – řeč, řečnit, mluvit, rokovat, debatovat, diskutovat, projev

Stylizačně upravený překlad: Vlastní my budeme mít projev.

 

 

 

Spony a diakritická znaménka

 

Akademičtí jazykozpytci utajený pravopis použitý k sepsání Voynichova rukopisu by pro vědeckou veřejnost popsali nepochybně odborněji a gramatická specifika též detailně charakterizovali, včetně komparací s jinými jazyky. Po konzultacích jsem se rozhodl předložit zjednodušenou deskripci, které porozumí většina zájemců o dešifrování rukopisu a tím se obsah rukopisu dostane lépe do širšího podvědomí.

 

Vodorovnou čárku spojující dvě a více písmen označuji jako svorku, ale sloučení znaků C a C, kde horní linka u druhého grafému z něj vytváří písmeno s výslovností J, pokládám za tzv. "konstantní sponu". Nejedná se proto o spřežku, která vytváří ze dvou nebo více písmen jednu hlásku, ale v tomto případě sponou dvou samohlásek E vzniká z druhé měkká souhláska J.

EJ - konat, dělat

 

Sjednocením EE ve sponě se mění fonetika znaků na EJ (ej) v překladu slovo znamená konat nebo dělat. V případě, že rozhodná zesílená spona EJ má diakritické znaménko dochází ke změně ve výslovnosti a tím k doplnění významu původního slovesa.

Linie čárek tvořící dlouhou kapku nebo protažený háček nad "konstantní zesílenou sponou" EJ označuji za důrazné diakritické znaménko s výslovností slova éji, změnou výslovnosti přidáním i (ji) vzniká skryté přidané pomocné sloveso, které se používalo v archaických jazycích. Nepsané připojené pomocné sloveso ve slově ÉJI zastupovalo sloveso modální muset, přičemž určovalo obecný pojem spojený s věcným slovesem konat nebo dělat (muset konat, muset dělat).

ÉJI EO - muset konat oběť

 

Stříška, kroužek často nedokončený či vlnka, záleželo na písaři nad sjednocením EE (EJ) nad "konstantní zesílenou sponou" - uvedená diakritická znaménka pozměňovala slovo na EJE (s měkkou výslovností ejě), což potvrzovalo ve sponě EJE formu emfáze na jě, která vytváří klouzavou artikulaci v hlasovém projevu. Při zápisu uvedená diakritická znaménka potvrzovala sloveso EJ a přidání pomocného slovesa Ě. Diakritická znaménka definovala něžný slovní obrat EJĚ, v češtině přibližně odpovídá metodě pomocného slovesa chtít spojenému s původním obsahovým slovesem konat nebo dělat (chtít konat, chtít dělat).

EJĚ OS - chceme dělat sněm (ceremonii)

 

Diakritická znaménka v pravidlech Secretum Orthographia Voynichova rukopisu představují velmi závažný aspekt, pozměňují výslovnost slova a artikulační změnou vzniká doplňující skryté (nepsané) pomocné sloveso k obsahovému základnímu slovesu. Pomocná slovesa modální lze při stylizačním překladu do českého jazyka nahradit vhodnými synonymy k danému výrazu, kupříkladu chtít – toužit, prahnout, dychtit aj. Diakritická znaménka písaři používali především u spony CC (EJ), pokud ale chtěli některé slovo v textu notně zdůraznit kupříkladu TÔ, využili k jeho mimořádnému vyniknutí diakritické znaménko. 

TÔ BE EBK - toto trvalý akt (rozhodnutí)

 

Tvůrci v pravidlech písma Voynichovu rukopisu nepoužili pro zápis klasické spřežky, kde seskupení písmen vytváří jednu hlásku. Tato skutečnost potvrzuje, že autory Secretum Orthographia Voynichova rukopisu s největší pravděpodobností byli Jan Hus a Jeroným Pražský, kteří spřežky odstranili i v českém pravopisu uvedeném ve spisu Orthographia Bohemica datovaného do počátku 15. století.

 

 

 

 

 

Přejít na: Sémantika a souvislosti

 

Poslední aktualizace 15. 4. 2024.

 

Kontakt:  nase-historie@seznam.cz