Alegorie textu  

Kontakt: nase-historie@seznam.cz

Alegorie maleb  

Prolog

Naše rozhodnutí o ukončení mlčení o rozluštění Voynichova rukopisu vzniklo z důvodu zneužití Voynichova rukopisu pro šíření bludných idejí a konspiračních teorií a tím k neuctění autorů rukopisu. Rozhlašované smyšlenky se opírají o fakt, že neexistuje dešifrování rukopisu a proto mohou hlásat jakékoliv klamy.

Středověký rukopis skrývá obsah, ten je určen výhradně zasvěceným, proto byl text zašifrován, a navíc formou alegorií obsahují v sobě písemné záznamy i obrazce velká tajemství své doby. Nejedná se o botanický atlas, ale o imaginární rostliny zahrnující utajená podobenství. Astronomické mapy ani horoskopy v rukopisu neexistují, a to co je připomíná jsou procesní diagramy a mentální mapy, které v minulém století oživil anglický psycholog Tony Buzan (1942-2019).

Soudobé sebevýkonnější počítače s algoritmy a ani za pomoci fraktální analýzy zatím nedokážou proniknout do mystiky, identifikovat jazyk, písmo a poslání skrytá v jinotajích.

Voynichův rukopis původně obsahoval 116 samostatných pergamenových listů (foliy) o velikosti 23,5 x 16,2 cm, několik z nich bylo rozčleněno na větší formát, jenž se skládal na stanovený rozměr listů. Podstatná část rukopisu vznikla v Praze, kde se i posléze všechny listy zkompletovaly, očíslovaly a uložily do knihovny. Rukopis by se měl správně nazývat Pražským rukopisem.

Rukopis je sestaven do 20 částí (kapitol), například kronika, oslovení, zkušenosti, provolání, zákon myšlení, léčebné a potřebné rady, vysvětlení aj. Z kompletního rukopisu se ztratilo 14 listů, většina chybí v kapitole Moje proroctví.

Kronika ve Voynichově rukopisu začíná událostmi roku 1408 a zřejmě poslední zápis byl proveden kolem roku 1445.

Záhadology a katolickou církev rukopis zklame, popis kamene mudrců s transmutací běžných kovů ve zlato rukopis neobsahuje, ani středověká teologická učení poplatná papežské kurii. Naopak v rukopisu najdeme například detailní informace o svatém grálu, jeho poslání pro budoucnost bez příkras katolické církve na listu 68V - zde výřez.

 

Rukopis sepsali a výtvarnými díly doplnili čtyři autoři s výpomocí několika spolupracovníků, kteří zapsali i myšlení dalších kolegů, všichni studovali na prestižních artistických fakultách evropských univerzit. Sedm předních myslitelů Regnum Bohemiae měli titul magister artium (mistr) a někteří absolvovali i další studium na fakultách práva nebo medicíny.

Středověcí myslitelé svěřili své vědecké poznatky na pergamen pro budoucí generace, usilovali o dodržování etického kodexu s morální úctou ke člověku a jeho plnohodnotného života. Proto je nutné ochránit toto poselství před jeho zneužitím.

Neočekávejte od nás detailní překlad, k poznání vede jen jedna správná cesta a věříme, že ji sami individuálně objevíte. Tento web je ukazovatel pro zpětné putování po starověkých a středověkých disciplín vzdělanosti.

 

Obecné informace o Voynichovu rukopisu najdete na internetu například ve Wikipedii.

 

O nás

Jsme skupina badatelů pod vedením Václava Vlacha specialisty na starověké italické jazyky. Především se zaměřujeme na starověkou a středověkou paleografii a ikonografii. Vyluštili jsme nespočet starověkých textů, ale i velestúrské runové nápisy u Kremnice na Slovensku a mnoho dalších. Nemáme potřebu se mediálně prezentovat, výsledky naší práce jsou určeny jen pro úzký okruh skutečných zájemců o historii. Nikoho nepřesvědčujeme o bezchybnosti překladu, předkládáme naše hledisko pro vaše nezávislé posouzení.

Tímto webem jsme chtěli především otevřít oči i dalším nezávislým badatelům o alternativní historii, domníváme se, že současná deklarovaná oficiální historie prezentovaná v odborných ze šněrovaných publikacích už dávno neodpovídá úrovni znalostí 21. století.  

Dešifrování Voynichova rukopisu nebylo náhodné, za tím stojí roky práce a bez sestavení slovníku starověkých italických jazyků bychom text nikdy nepřeložili. Patrně by Voynichův rukopis v minulosti dokázalo rozluštit několik osob, bohužel jej neměli k dispozici. Mezi ty, kdo by rukopis asi rozluštili, patří i dva vynikající znalci narození v Čechách, historik a pedagog Bedřich Hrozný (1879-1952), který objasnil chetitské klínové písmo a jazykovědec se specializací na keltské jazyky Julius Pokorny (1887-1970 Curych).

Přestože nezveřejňujeme detailní skutečnosti z rukopisu, ze zřetelné nápovědy můžete úspěšně bádat v obsahu Voynichova rukopisu. Listy Voynichova rukopisu je možné volně stáhnout na internetu z webu Beineckeovy knihovny ve formátu JPG s maximálním rozlišením, při zvětšení v počítači docílíme kvalitního zobrazení detailních kontur napsaných znaků.

Věříme, že autorská ustanovení budete dodržovat a nebudete používat ke svému publikování Ctrl Copy z tohoto webu.

Na závěr vyvstává jedna podstatná otázka, zda obsah Voynichova rukopisu v celém rozsahu zveřejnit, přestože byl určen výhradně lidem znalých středověké mystiky, použitého písma, gramatiky a jazyka?

 

Vzdělanost

Abychom pochopili poslání obsahu rukopisu, je skutečně nutné se vrátit do starověku ke kořenům písma a filozofie. Písmo, výtvarné umění, filozofie a náboženství formovalo vzdělanost od starověku a středověcí myslitelé z této skutečnosti vycházeli.

Podstatu středověkých učenců tvořila patristika a její literatura, současní akademičtí vědci mají na tuto vědu rozdílné názory.

Autoři Voynichova rukopisu především vycházeli z díla Boetia (Anicius Manlius Torquatus Severinus Boetius 480–525). Boetius (Boethius) zkráceně Boe (Boje) se stal synonymem pro vzdělanost a velkomyslnost. Boetius i dnes je označován jako poslední mudrc starověku a zároveň jako první učenec středověku.

Stanovil čtyři disciplíny vzdělanosti pro vznikající středověké univerzity tzv. Kvadrivium:

    1) aritmetika

    2) geometrie

    3) astronomie

    4) hudba

 

Na dílo Boetia navázal Isidor ze Sevilly (560–636), učenec a učitel lidského poznání patřící do pozdní patristiky. Isidor vytvořil ucelené dílo o encyklopedii poznání pod názvem Etymologiae. Univerzitní studium rozdělil do sedmi svobodných umění (artistické fakulty), které převzaly středověké univerzity.

Trivium: gramatika, rétorika, dialektika, absolvent se stal baccalaureus – bakalář.

Kvadrivium: aritmetika, geometrie, hudba, astronomie, absolvent se honosil titulem magister artium – mistr.

Mistr mohl pokračovat ve studiu na fakultách lékařských, teologických nebo právnických. Ve středověku přední myslitelé jako dorozumívací jazyk učenců používali latinu, řečtinu, hebrejštinu a arabštinu.

V obsahu Voynichova rukopisu prolíná středověká encyklopedie lidského poznání Etymologiae, s odkazem na rozdělení světa a cyklu života, které znázorňovala alegorie kruhu rozčleněného na tři díly.

Středověcí mystičtí myslitelé vycházeli i z židovské kabaly s dodržováním úzů a ústních konzistentních tradic.

 

 

Dešifrování

Zprávy o rozluštění Voynichova rukopisu (Voynich Manuscript) se v pravidelných intervalech objevují téměř sto let, nikdo však nepředložil důkaz, že nejzáhadnější knihu světa objasnil. Nikomu se nepodařilo dešifrovat ani jedno slovo. Od roku 2005 sledujeme, jak kryptologové z celého světa za finanční pomoci univerzit, akademií nebo mecenášů předkládají své domněnky, ctíme jejich upřímné úsilí, ale i kritické zhodnocení jejich snah akademickými kruhy.

Bohužel Voynichův rukopis se stal dobrým podnikatelským mediálním artiklem, kde se záhadologové předháněli s fiktivními hypotézami, které stavěli na úroveň faktu. Rukopis byl zneužit i pro šíření scestných náboženských idejí, nepravd a úmyslně kázaných klamů různými vykladači, kteří předpokládali, že rukopis nebude nikdy rozluštěn.

Základem rukopisu je starověký mrtvý jazyk označovaný jako archaická latina tzv. latina předliterárního období. Vzkříšená archaická latina společně se starověkou latinou (Prisca Latinitas) a klasickou latinou tvořily hlavní studijní předmět na středověkých artistických fakultách. Mudrc Isidor ze Sevilly i v dnešní době uznávaný jako patron internetu, uváděl pro studium jazyka čtyři latiny, ta čtvrtá zastupovala smíšenou klasickou s vulgární latinou. Pražští středověcí myslitelé na zahraničních univerzitách získali studiem potřebné vědomosti o archaické i starověké latině a svoje znalosti poté využili při psaní rukopisu.

Pro většinu soudobých lingvistů archaická latina představuje nejstarší mezník vývoje latiny s takřka neexistující slovní zásobou. Mrtvý jazyk byl navíc umocněný zašifrovanou „fonetickou abecedou“ s 23 runovými znaky a gramatikou s interpunkcí i pravopisem představující soustavu pravidel upravených pro jednoduše psaný text se snadnou četbou.

Voynichův rukopis je psán „fonetickou zašifrovanou abecedou“, s modifikovanou gramatikou a obnoveným starověkým indoevropským jazykem patřící do italické větve. Pro úspěšné dekódování do přepisu klasické latiny je nezbytné skloubit výslovnost pražských středověkých run s modifikovanou gramatikou archaické latiny (latina předliterárního období) k použitým starověkým slovům v rukopise.

Zapsaná starověká slova v textu jsou převážně zkrácena, většinou jsou zastoupena kmenem slova, podstatná jména v prvém pádu a slovesa v infinitivu. Některá slova tvoří jejich první slabika nebo jen jedno písmeno. Tato metoda sice psaní textu urychlila, ale pro dnešní lingvisty a historiky se jedná o nerozluštitelný text nemluvě o zašifrovaném abecedáriu. Zkracování slov využívali písaři ve starověku i ve středověku obyčejně u slov v textu často se opakujících nebo u slov nezaměnitelných.

O starověké latinské písmo se zajímá jen hrstka nadšenců na světě, dnes již jsou v pokročilejším věku, běžná populace výsledky jejich práce vůbec nezaznamenává.

 

Shrnutí dešifrování

Pro rozluštění textu Voynichova rukopisu je nutné skloubit čtyři faktory:

1     Přesně určit výslovnost znaků v zašifrovaném abecedáriu

2     Rozložit shluky znaků na jednotlivá slova

3     Určení znaků abecedária nelze provést bez znalosti slovní zásoby jazyka

4     Osvojit si modifikovanou gramatiku psaných textů archaickou latinou

Voynichův rukopis může pročítat člověk, který ovládá základy středověké patristiky a klasickou latinu, pokud bude mít k dispozici i výslovnost použitých znaků, základy gramatiky a slovní zásobu – slovník archaické a staré latiny. Objevit alegorii v textu lze se znalostmi středověké mystiky, ale jedná se o individuální percepci.

  

 

Archaická latina

Proniknout v současné době ke kořenům archaické latiny tzv. latiny předliterárního období sahajícího do 7. století před Kristem s etruskoidní abecedou není snadné. Doposud vydaná bibliografie k italickým jazykům obsahuje minimum vědění k obeznámenosti s touto problematikou, z tohoto důvodu neexistují v počítačových informačních technologií nezbytné paměťové zdroje pro zjištění písma použitého ve Voynichově rukopisu. Umělá inteligence nemůže zkopírovat vědomí středověkých myslitelů, supervýkonné počítače se statistickými algoritmy do dnešních dnů tápou prázdnotou, nebyly jim totiž zadány náležité informace cílící pro vyhledávání starověkých jazyků.

V poslední době jsme se zaměřili na upřesnění nápisů provedených archaickou latinou, abychom lépe pochopili slovní zásobu a gramatické i pravopisné standardy archaických jazyků pro správný překlad Voynichova rukopisu.

Například na zlaté sponě z Praeneste (Itálie) s datací 670–630 před Kristem je vyryt nápis MANIOS : MED : FHE : FHAKED : NVMASIOI. Doposud se předpokládalo, že nápis zněl: „Manios mě vyrobil pro Numeria“, správná interpretace je však odlišná: „Duše mých předků shromážděných, já obdaroval slibem a šperkem“. Překladatelé totiž nezohlednili krátká často i dvoupísmenová slova.

Druhým je tzv. Duenův nápis z 6. století před Kristem provedený též archaickou latinou na spojených třech keramických nádobách, který je vyryt ve třech řádcích:

IOVEISATDEIVOSQOIMEDMITATNEITEDENDOCOSMISVIRCOSIED

ASTEDNOISIOPETOITESIAIPACARIVOIS

DVENOSMEDFECEDENMANOMEINOMDVENOINEMEDMALOSTATOD

Italští lingvisti jej přeložili: „Při bozích přísahá ten, kdo mě věnuje, není-li k tobě dívka milá a nevychází-li ti vstříc smiř ji proudy vůně. Dobrý člověk mě vyrobil jako dobrý dárek pro dobrého člověka, ať mě zlý neukradne.“

Naše interpretace nápisu je opět rozdílná: „Nahoru vane k sídlu boha nebes ten úspěch vytyčený jídlem, naše je tahle úcta darem pokrmů zjevení našeho dobrého konání rozrušeného obřadu udělaného jídla. Spojení jídla při obřadu svátosti vytváří slib zaopatření obětin božstvu pro milovanou Trojici, zde slibujeme. Válka se trvale vleče a přetrvává duch mrtvých, počátkem oné první války předků bylo zachovat důležitou svatyni na které lpěl lid země.“

V roce 1977 byl objeven v Satricu v Itálii ve fundamentech bývalého chrámu z období kolem roku 450 před Kristem kámen s poškozeným vysekaným nápisem v archaické latině. Existuje několik překladů nápisu, ale o jeho správnosti se vedou časté akademické spory. Na tomto nápisu představíme náš způsob překladu, který se vztahuje i k Voynichovu rukopisu.

Interpretační přepis horního řádku: „IEISTETERAIPOPLIOSIOVALESIOSIO“

Interpretační přepis spodního řádku: „(E) XSVODALESMAMARTEI“

Nápis v pevné nekonečné nepřerušované linii písmen (scriptio continua) je nutno rozložit na jednotlivá slova známá z italických jazyků. Starověká slova italických jazyků jsou vesměs velmi krátká a skládají se často jen z několika písmen.

Překlad: IE – dosáhnout, ISTE – trvat, TERA – završit, IP – zde, O – jeho, PLI – kněz, OS – obřad, IO – žádost, UA – pomoc, LESIO – vysvěcení, SI – označení, O – jeho, (E)XS – smrt, UO – nyní, DAL – dědit, ES – vnuk, MA – důležitý, MAR – kvestor, TEI – toto.

Stylizačně upravený překlad: „Dosáhl zde trvalého završení (života), jeho obřadní kněz žádá o pomoc při vysvěcení a označení jeho smrti, nyní je dědicem vnuk tohoto důležitého kvestora.“

Všechna výše uvedená starověká italická slova jsou obsažena i v textu Voynichova rukopisu. Latina předliterárního období psaná v nekonečné nerozdělené linii písmem (scriptio continua) byla vhodná ke krátkým záznamům slov, jako jsou nápisy na keramice nebo náhrobních kamenech apod. Při delších záznamech se i kvalifikovaný čtenář dozajista ztratil v textu a jednotlivá slova obtížně hledal, proto toto období bylo pojmenováno předliterárním. Pro psaní delších literárních děl se postupně vytvořila gramatika s pevným pravopisem, jako v případě Voynichova rukopisu.

 

  

Překlad

Voynichův rukopis se skládá ze samostatných pergamenových listů (foliy), kde se líc listu označuje recto a rub verso, například list 2R je jeho líc a 2V rub. Předložíme zde několik ukázek překladu.

Z překladu Voynichova rukopisu se dozvíme neuvěřitelné tajnosti z počátku 15. století, kupříkladu o založení mystického sboru (řádu) předních vlivných myslitelů. Skupina se podle zápisu v rukopisu označovala jako „Basa Trojice“ (Parta Trojka) a doslovně se tam uvádí, že všichni v partě drželi spolu, zkrátka drželi basu! Mystický řád založilo 6 vědců a pojmenování Trojice vychází z matrice poznání života (život – smrt – vzkříšení).

Z rukopisu jsme se dozvěděli, že sbor Trojice uskutečňoval ceremoniální obřady, jejichž vrcholem byly tři velké ohně. Hned na první straně Voynichova rukopisu jsou namalovány po okrajích textu tři červené znaky, to jsou hořící hranice, které představují obřadní ohně. Tyto symboly někteří lingvisti označili za čínské znaky, aby druhým dechem dodali, že kniha byla napsána v Číně nebo Tibetu.

Voynichův rukopis začíná na prvním listu 1R slovy: „Jáá áách říkám zde moudře a nabízím spolupráci s trvalými hodnotami námi sestavenými. Nikdo se nemusí obávat a náš sbor bude převelice veleben...“

 

Katolická církev zdůrazňovala, že pohlavní akt je nečistý svod pudů a pokud jej máme podstoupit, tak výlučně pro zplození potomků a to jen ve dnech, které určí církev. Sbor Trojice naopak pohlavní styk manželům pro spokojený rodinný život doporučoval a vypracoval základy hygieny a sexuální informovanosti pro ženy i muže. Ve středověku pohlavní výchova byla tabu a odporovala katolickým nařízením.

 

Ve výřezu listu 72V part je vtipně zmíněná odvěká zkušenost se ženami viz. obrázek.

 Na listu 77R je objasněna menstruace ženy a forma nezbytné zdravovědy viz obrázek.

 

Na listu 83V je detailně popsán manželský pohlavní akt a rada pro ochranu před oplodněním.

 

Ve Voynichově rukopisu též najdeme rady pro zahrádkáře – pěstitele zeleniny a bylinek.

Z listu 100R zjistíme, jaký zázrak při pěstování činí slunce, ale pánové pozor, nesvěřovat péči o rostliny manželkám, hrozí jim uvadnutí, jak lehkým humorem nám sdělil autor této kapitoly viz obrázek.

 

Na druhé straně listu 100V je znázorněn a popsán postup pěstování od zasazení semen po sklizeň viz obrázek.

 

 

 

Schéma překladu Voynichova rukopisu

Uvedené překlady z archaických italických jazyků ukazují, že nejdůležitější je znalost slovní zásoby starověkých jazyků. Ve Voynichově rukopisu převládají slova v základním tvaru, slovesa v infinitivu a podstatná jména v prvním pádu. Kořen slova může zastupovat podstatné jméno i sloveso například slovní tvar řeč může mít i význam jako řečnit (zář – zářit). Předpony jsou volně vymezovány na základě předcházejícího textu nebo následujícího slova (konat – vykonat, pálit – upálit).

Pro ilustraci představíme překlad z Voynichova rukopisu z listu 9R první čtyři úvodní uskupení run (písmen).

Přibližný přepis s použitím písmen z klávesnice u PC: Hq8ᴥo ccoᴥq cHcoƆ oƆcccq ...

Uskupení shluku s rozkladem na jednotlivá slova a překlad:

Hq 8 ᴥo:

Hq – úsilí

8 – on, ona, ono, oni, ony

ᴥo – dar

cco ᴥq:

cco – toto, tato, tento

ᴥq – hlásit

cHc oƆ:

cHc – ob-sadit

oƆ – sněm

oƆ cc cq:

oƆ – sněm

cc – konat

cq – rozhodnout

Stylizačně upravený překlad: „Úsilí ono darem, toto vyhlášení, obsadit sněm, sněmem konat rozhodnutí ...“

 

 

Souvislosti

Z Voynichova rukopisu zjistíme i charakteristiku krále Václava IV., jeho ženy Žofie Bavorské a krále Zikmunda Lucemburského.

Jisté souvislosti existují s nedokončenou Biblí Václava IV., na které iluminátoři přestali pracovat v roce 1405.

V Bibli Václava IV. objevíme na bílých páskách záhadné nápisy, i když byla bible psána německým jazykem, nápisy s němčinou nemají nic společného. Po rozluštění těchto zvýrazněných legend a dvou znaků, které jsou nesprávně považovány za iniciály Václava a Žofie se otevírá prostor v mystickém pojetí pro rajskou zahradu s čistotou duše zastoupené ženami a utrpením krále v průběhu jeho života.

Václav IV. se obětoval pro lid země, pro Regnum Bohemiae, v roce 1394 byl zajat nepřátelskou šlechtou v Králově Dvoře a pak jej vláčeli jako zločince po rožmberských hradech až do Horních Rakous. Z donucení musel Václav IV. přijmout podmínky nadiktované šlechtou, aby ta následně ukázala svoji moc povražděním 4 rytířů z přízně krále.

Na příkaz svého bratra krále Zikmunda byl opětovně vězněm v letech 1402 až 1403 ve Vídni, o jeho život usilovalo mnoho králových odpůrců. Ze smrtelné postele jej zachránil lékař Albík z Uničova, královi přátelé v tom viděli zmrtvýchvstání. Václava IV. označovali jako následovníka boha Usira. Egyptský bůh Usir (Osiris) byl jako král všemi poddanými milovaný, ze závisti jej zavraždil jeho vlastní bratr. Manželka Usira Eset po strastiplném putování nakonec svého muže vzkřísila a oživlý král Usir se stal poté bohem.

V Bibli Václava IV. je král zobrazován ve stejných barvách jako Usir, v zelené, bílé, modré, červené a zlaté, včetně symbolu stuhy s uzlem kolem pasu.

Mystický rytířský řád v Praze opatroval posvátnou plastiku boha Usira, Svaté kopí (Lancea Domini) a svatý grál (misku), uvedené svátosti získal císař Karel IV. otec Václava IV. Relikvie ochraňovalo společenstvo rytířů kulatého stolu Králi Rybáři (symbol ledňáčka), zda se jednalo o originály nebo o středověké repliky nelze s určitostí říct.

Co lze z textů vyčíst je, že v Praze existovaly některé uvedené svaté relikvie i po odvozu korunovačních klenotů z Karlštejna do Norimberku králem Zikmundem v roce 1422. Po korunovaci roku 1458 Jiřího z Poděbrad českým králem existuje náznak od nejvyššího číšníka Království českého Jana z Vartenberka, že uvedené svaté relikvie při ceremoniálu byly vystaveny.

Václav IV. je spojován s ledňáčkem a s točenicí ze stuhy, která byla rysem minnesängrů šířící rytířské písně o jejich statečnosti a lásce. Točenice je i symbolem pro ženské lůno. Výkladů na toto téma je mnoho, co odborník to jiný názor. Pokud bychom vycházeli ze sdělení napsaných na stuhách v Bibli Václava IV., tak bychom museli výrazně přepsat historii a tím porozuměli rozporuplné osobnosti Václava IV. včetně jeho neúčasti na korunovaci jeho manželky Žofie Bavorské českou královnou 15. března 1400. Tragická smrt jeho první milované ženy Johany Bavorské roku 1386 a svatba s mladičkou Žofií Bavorskou v Chebu v roce 1389 mnohé naznačuje, počítaje v to i vzestup jedinečného kouzelníka Žita na královském dvoře.   Do konceptu zapadá i smrt Jana z Nepomuku. Nápisy na stuhách v Bibli Václava IV. umožňují dva možné výklady, což celé pojetí komplikuje.  

V Čechách a na Moravě existuje nespočet nevyluštěných středověkých znaků a nápisů na kamenech, skalách, obrazech, ve sklepeních, ale i na kovových a keramických artefaktech.   Pro laiky velmi jednoduché vysvětlení, to jsou vlašská znamení, staročesky byl Ital pojmenován Vlachem. Univerzita v Padově v severní Itálii patřila mezi přední evropské univerzity, na jejich fakultách studovali muži i z Českého království a vzdělané Italy do Čech zval sám král Václav IV., aby pomohli vytvořit měnový mincovní systém postavený na stříbrných dolech.

 

V České republice jsou v knihovnách uloženy latinské rukopisy, které napsali členové sboru Trojice, porovnáním písma může kvalifikovaný grafolog s určitostí označit autory Voynichova rukopisu. Obsah pražských myslitelů přetrvává do dnešních dnů. Pražský orloj každoročně obdivují davy turistů z celého světa, ale nikdo z nich nezná tajemství, že orloj navrhl jeden z rytířů mystického sboru Trojice.

  

  

První dovětek

Jak již bylo v části Souvislosti napsáno, Regnum Bohemiae nejvíce škodila šlechta a církev, chtěly o všem rozhodovat a novátorské ideje králových přátel zastoupené předními mysliteli odměňovaly vězením a smrtí.

V kapitole Moje proroctví na listu 66R v levém spodním okraji nám autor nakreslil a sdělil svůj odvážný názor: „Počátek konce života je, že předstíráme sílu onoho Boha, kterého konáním bohoslužeb voláme. Zároveň tím vytváříme základ pro vrhání božího marastu“!

 

 

Na posledním listu 116R Voynichova rukopisu, v závěrečné části Vysvětlení je v jeho levém horním rohu nepatrná kresba a text, kde autor navazuje na list 66R, kde smutně shledává poslední politický vývoj. Život – ubit – erbem, výstižně črtou sdělil, který šlechtický rod umučil jednoho ze členů sboru (řádu) Trojice.

 

 

V kapitole Moje proroctví na listu 65R autor trefně vyjádřil svůj názor na šlechtu v krátkém textu, kde předpověděl: „Základem bydlení pro život budou sídla bez šlechty“. Jen tři shluky znaků (písmen) vystačily na tuto stručnou a přiléhavou větu.

Objevovat v obrázcích další příměry může každý, aniž by potřeboval nápovědu.

Badatelé, kteří mohli v nedávné době dosáhnout úspěšného překladu Voynichova rukopisu jsou: 

Lingvista z Bristolské univerzity doktor Gerard Cheshire jazyk použitý k napsání Voynichova rukopisu označil za protorománštinu, ale toto pojmenování mezi filology neexistuje, proto jej akademická veřejnost odmítla.

Historik a expert na středověkou latinu Nicholas Gibbs Voynichův rukopis považuje za lékařská skripta pro ženskou medicínu, v rukopise rozpoznal i některé středověké latinské zkratky, ale vlastní text se mu nepodařilo přeložit.

 

  Druhý dovětek 

V 15. století nebylo možné svobodně šířit pravdivá slova, za ně hrozila smrt, proto je text Voynichova rukopisu zašifrován. V Česku se vždy děly nepochopitelné věci, které zahraniční vědci velmi obtížně pochopí. Při řádění jezuity pátera Koniáše (Antonius Ignatius Nepomucensis Konias) s jeho skvadrou v 18. století se proměnilo přes 30 000 knih v popel, Voynichův rukopis přežil, protože v té době byl již uložen v knihovně v Římě. Kupříkladu historik a archivář Václav Husa (1906-1966), aby se mohl věnovat historické práci, musel prezentovat i dějiny zaměřené na sociálně třídní (dělnickou) společnost. Přesto jeho kniha Dějiny Československa z roku 1961 byla o deset let později na tzv. indexu, zmizela ze všech veřejných a univerzitních knihoven. Václav Husa se věnoval středověké ikonografii a dějinám umění a své znalosti předával studentům na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

 

Paní Ludmila Vaňková (1927-2022) nezískala v mládí akademické tituly, protože nemohla po roce 1948 studovat, přesto sebevzděláním získala obrovský rozhled o středověké historii zaměřené na přemyslovské a lucemburské krále od 12. století do počátku 15. století. Svoje znalosti vtělila do desítek knih, až máte pocit, že přímo žila na královském dvoře Karla IV. Prameny poznání k dešifrování Voynichova rukopisu a jeho obsahu jsou v odkázaném dědictví takovýchto českých myslitelů, bohužel v zahraničí neznámých.

 

V roce 2021 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR poskytlo grant na Digitální humanitní vědy – teorie a aplikace ve vztahu k Voynichovu rukopisu. V závěrečném písemném vyhodnocení nás zaujalo, že rukopis má mít 37 919 slov, podle našeho odhadu rukopis obsahuje cca 125 000 slov. Například byla zpracována frekvence výskytu u 19 znaků a z toho vyplynulo možné zmenšení na 10 použitých znaků (9+1). Vounichův rukopis byl zapsán 23 znaky (písmeny) proto nelze výsledky této práce použít k dešifrování Voynichova rukopisu.

 

K autentickému překladu potřebujete znát výslovnost zašifrovaného abecedária, gramatiku psaného textu, metodu rozkladu na jednotlivá slova a slovník starověkých italických jazyků. Slovník starověkých slov v současnosti uspořádáváme a zahrnuje přes 13 000 výrazů, všechna použitá slova ve Voynichovu rukopisu jsou v připravovaném slovníku obsažena. V případě, že bychom uveřejnili vybranou část Voynichova rukopisu, součástí tohoto textu by bylo abecedárium s výslovností, gramatika, postup rozkladu shluků na jednotlivá slova a slovník.

 

V roce 2022 (30. listopadu a 1. prosince) se koná mezinárodní konference o Voynichovu rukopisu pořádaná univerzitou na Maltě (L-Università ta' Malta). Přihlášení účastníci mají k prezentaci limitovaný prostor 20 minut a 10 minut je vyhrazeno na otázky a odpovědi. V tomto vymezujícím krátkém čase není možné předložit adekvátní fakta o rozluštění a přeložení Voynichova rukopisu. Komise (organizační výbor) má 11 členů, kde je mimo jiné zastoupen odborník na alchymii Rafal Tadeusz Prinke z Poznaňské univerzity autor knihy Omylů svůdná zahrada. Ve výboru zasedají i badatelé, kteří se po léta bezúspěšně snaží rozluštit Voynichův rukopis. Z ČR bohužel nikdo nebyl pozván i když rukopis pochází z Prahy a všem je zřejmé, že s Českým královstvím v 15. století bezesporu bezprostředně souvisí.

 

V Českém království latinsky Regnum Bohemiae žil lid, který se v kronikách označoval nacionem Boemie, v překladu Boe – velkomyslný a Mie – můj. Mudrc Boetius a pojmenování Boe nebude jen pouhá náhoda. Výraz Boemorum vyskytující se ve třech zlatých bulách v 13. století znamenal bójské konání (Morum). V úvodní části Voynichova rukopisu existuje výrazná frekvence výskytu slova Boe, doslovně národa Bojů.

 

Tvůrci Voynichova rukopisu pocházeli z rodin, kde se mluvilo česky, ale i německy. Na listu 17R v jeho horním okraji existuje slabě znatelný text ve staročeštině, pokusili jsme se identifikovat zapsaná fragmentární slova „mal prav albo v rucz...?“. Jejich možný překlad: „Malá (drobná) řekni (napiš) bílý rukou“? Patrně se jedná o poznámku, jak to má být na listu pergamonu vyhotoveno a jméno toho, kdo to řekl.

 

Voynichův rukopis neobsahuje pouze závažná sdělení a sexuální nebo bylinkářské rady. Na listu 57V v sekci (kapitola) Moje proroctví je zobrazena směsice kružnic ve středu se čtyřmi osobami, kryptologové se domnívají, že obrazec skrývá šifru k rozluštění rukopisu. Nikoliv. Toto je společenská hra. Na okraji kružnice vlevo nahoře je nápis, který říká: „Ukazovatel osudu“. Ke středověké hře potřebujete pro každého hráče malou figurku, jednu hrací kostku s čísly 1 až 6, umět číst, především ale dobrou náladu a pevné nervy. Ten mladík ze čtveřice uprostřed hry drží v ruce kostku a naznačuje její hození!

 

 

Nápisy v největším okrajovém kruhovém pásu:

„Zde postavení všech“

„Postupujete na základnu“

„Musíte se vrátit na základnu“

„Po dvakráte stůjte“

„Musíte se vrátit na základnu“

V dalších kruhových páskách se postupně blížíte ke středu:

„Do měsíce se vám splní zde vyslovené přání“

„Brzy uskutečníte svoji svatbu“

„Nenaplní se vaše osudová láska“

„Jednou stojíte, neházíte“

„Získali jste věnovaný hod k dovršení“

„Zde bod uzávěry s návratem na začátek“

„Získali jste darem dosažení středu“

„Neúplné dovršení“

„První láska dosáhne úspěchu“

„Dosáhli jste bodu 10 postupujete (do středu)“

 

Nápisy ve vnitřním středu kruhu kolem květiny:

Dosáhli jste ochranu před hráči“

„On-(a) ať řekne své přání“

„Prahnete po své lásce“

„Vezmete-li si někoho z hráčů, tak on-(a) bude dědit“

„Zde platforma k vašemu přání“

 

List 57V si můžete vytisknou a společenskou hru „Ukazovatel osudu“ doma zahrát.

 

Hlavní strůjce překladů Václav Vlach v 90. letech minulého století přeložil tajemný nápis na obraze Perchty z Rožmberka (1429-1476), který je údajně zapsán enochiánštinou (enochian). Enochiánština má zastupovat okultní umělý jazyk, který je spojován s Edwardem Kelly a Johnem Dee, jazyk jim měli předat nebeští andělé jako první jazyk Boha-Krista. Překlad téměř nikoho nezajímal, vytváření tajemna kolem písmen na obraze v mediálním prostoru i u frekventantů hradu Rožmberk v Rožmberku nad Vltavou je výhodným magnetem návštěvnosti.

 

 

Kdo rozluští nápis na obraze Perchty z Rožmberka může se bez obav pustit do Voynichova rukopisu, komu se to po prvních pokusech nezdaří, nezoufejte a zkoušejte to dál. Nejdříve záhadná písmena rozklíčujte na jejich výslovnost, nenechte se zmást změnou tvarů, pokud budete přesvědčeni, že se dílo zdařilo, zkontrolujte to s naším výsledkem. Nápis začíná u písmene, na které Perchta ukazuje hůlkou.

 

Přepis: „BIMIIIPEÍVVIZGUSTRIGKKN“.

Nápověda: jednotlivá slova začínají vždy velkým písmenem, proto jsou mírně odlišné znaky např. u písmen G a g. Když jste zjistili výslovnost znaků je nutno přistoupit na rozdělení na jednotlivá slova, některá jsou naznačena větší mezerou.

Princip zašifrování nápisu na obraze Perchty z Rožmberka je podobný jako u Voynichova rukopisu. Zejména vytvoření vlastní abecedy a jednoduché gramatiky pro psaní slov pocházejících ze starověké latiny. Při luštění jsou největším problémem tajemné znaky abecedária a přesné rozdělení uceleného textu na jednotlivá starověká italická slova.

 

Převedený nápis do latinky po rozluštění zašifrované abecedy:

„BIMIIIPEÍVVIZGUSTRIGKKN“.

Rozložení na jednotlivá starověká italická slova a překlad:

BI – život

MI – můj

I – je

IP – zde

EÍV – útlak

VIZ – zloba

GUST – nebezpečného

RIG – vládce

K – zdroj

KN – toho

 

Stylizačně upravený text na obraze Perchty: „Život můj je zde útlakem zloby nebezpečného vládce zdroje (původce) toho.

 

K dešifrování Voynichova rukopisu i nápisu na obraze Perchty je základem určení výslovnost zvolených písemných znaků, kterou nelze zjistit bez patřičné znalosti slovní zásoby archaické i staré latiny a vědění o způsobu zkracování latinských slov.

 

 

Třetí dovětek 

Rozhodli jsme se, že zveřejníme fakta, která jsme původně chtěli ponechat na pozdější dobu. Zejména sdělíme jména hlavních autorů Voynichova rukopisu, způsob určení datace zápisů a stěžejní pravomocnou listinu, jež povznesla evoluci vzdělanosti v Regnum Bohemiae.

Zašifrovaný text abecedáriem s 23 znaky, archaická latina tzv. latina předliterárního období a modifikovaná gramatika nemohly vzniknout přes noc. Toto tajemné písmo myslitelé vytvářeli po měsíce, možná i roky, aby pak dokázali psát bezchybný plynulý text zleva doprava. Zašifrované písmo zřejmě používali i při psaní jiných dokumentů, které se bohužel nedochovaly.

Voynichův rukopis je rozdělen do 20 částí (kapitol), první zápis na listu 1R jsme určili, že byl proveden koncem roku 1408. Nevylučujeme pozdější provedení, a to v prvních dnech roku 1409. Podle typu písma a způsobu vyjadřování Voynichův rukopis zapsali tři hlavní autoři. Na rukopisu se ale podílelo více zapisovatelů a ilustrátorů, závěrečný zápis na listu 116R i nápisy kapitol včetně očíslovaní listů provedli nezjistitelní lidé. Rozdělení do 20 částí a číslování listů neodpovídá vždy chronologickému a tematickému roztřídění, jelikož některé listy na druhé straně verso byly vyhotoveny o několik let později než strana recto.

Drahé pergamenové listy v počátku 15. století mohl koupit jen značně bohatý člověk s myslí filantropa, a navíc velmi vzdělaný učenec, pro kterého zaznamenání vědy a dějin pro budoucí generace bylo nejdůležitějším počinem kulturnosti národa. Potulní alchymisté hledající přístřeší u naivní šlechty finanční částku 50 kop českých grošů na pergamen a inkousty by za celý svůj život nenaspořili, jejich chlebodárci pro takovou sumu by si nechali vrtat koleno.

Pokud listujeme pozorně Voynichovým rukopisem, nemohl být otcem tohoto dokumentu zapšklý kněz prodávající ve svém kostele odpustky věřícím a zakazující šíření myšlenek filozofa Jana Viklefa (John Wycliffe 1320-1384), ale kultivovaný všestranný vědec.

Jeho jméno jsme již dříve na tomto webu uvedli, je jím Zikmund Albík z Uničova (1358-1427), žádný puritán! V mládí sice vyznával víno, ženy a zpěv, ale vždy s patřičnou úměrou, pro spokojený život doporučoval manželské svazky, sám byl ženatý a měl dvě dcery. Jsme přesvědčeni, že obě jeho dcery dosáhly učenosti srovnatelné s univerzitním vzděláním a nevylučujeme spoluúčast alespoň jedné z nich při sestavování rukopisu po smrti Albíka z Uničova. Jedna z jeho dcer jej doprovázela při nuceném pobytu v Uhrách a druhé dělal poručníka jeho největší přítel Křišťan z Prachatic, který se též podílel na tvorbě Voynichova rukopisu.  Zikmund z Uničova pocházel z rodiny, kde se mluvilo německy a svoje původní jméno Weiss změnil na latinský výraz Albicus, (Albo – bílý), které jeho přátelé počeštili na Albíka. Jak jsme v druhém dovětku uvedli na listu 17R v jeho horním okraji existuje text ve staročeštině „mal prav albo v rucz...?“, zápis přímo uvádí Albíkovo jméno Albo, který sděluje, jak má být ilustrace provedena.

Albík z Uničova vyléčil z otravy těžce nemocného Václava IV. a stal se jeho důvěrným přítelem a své pocity i reakce krále svěřil zašifrovaným písmem do rukopisu. Král Albíka jmenoval nejvyšším královským lékařem a odměňoval jej každoročně pohádkovou sumou 150 kop českých grošů, za což si pořídil několik domů v Praze a tvrz u Uhříněvsi, králův Nový Hrádek v Kunraticích byl od něj vzdálen 11 km. Tato krátká vzdálenost umožňovala vzájemné časté návštěvy v klidném a nikým nerušeném prostředí.

Albíkovo bohatství, přátelství s králem, chytré rozdělení politické a církevní moci v království včetně přidělení významných postů v Regnum Bohemiae jeho přátelům se stalo trnem v oku odpůrcům z řady šlechty a části církve. Albík se stal terčem pomluv závistivých lidí, krátce po smrti krále Václava IV. musel opustit Prahu a nevraživost k jeho osobě vedla i ke zničení honosného rodinného náhrobku ve staroměstském kostele Panny Marie na Louži, který nechal v Praze vystavit svým zemřelým rodičům a manželce.

O existenci sboru (řádu) Trojice, jejíž členové ovlivňovali chod Pražské univerzity, Pražské metropolitní kapituly, Vyšehradské kapituly a dalších významných kostelů v Praze, veřejnost nic nevěděla. Tyto utajené informace zástupci sboru Trojice též svěřili zašifrovaným písmem do Voynichova rukopisu, aby se budoucí generace seznámily s touto problematickou historií.

 

Dekret kutnohorský

 

 

Ve Voynichovu rukopisu na prvním listu 1R je zapsán vznik sboru (řádu) Trojice a druhý list 2R obsahuje bezprostřední euforii vjemu při docílení letitého přání předních českých myslitelů k dosažení vlastní správy Pražské univerzity. Upřímnou reakci na vydání Dekretu kutnohorského vydaného 18. ledna 1409 předkládáme ve věrném, stylizačně upraveném překladu.

 

Překlad textu z listu 2R:

„Symbol našeho plamenného proslovu.

Pravomocně září královské tři symboly vytvořené naším úsilím Trojice, v počátku uděláme odstoupení zářivým vykonaným darem tří, nyní za náš dar bojujeme zde uspořádáním sněmu ve věci budoucnosti, svoláme shromáždění a opanujeme uchopením jednání. Toto je síla tří držet rozhodující hlasy ve věci usnášení sněmu. Symbolicky uskutečníme rezignaci a provedeme plamenný proslov ke trojici. Učiníme kanoucí projev, údělem starostlivosti onoho zakončení zde a prozíravě schválíme naši trojici v bodě jednání. V začátku konání sněmu stávající nejdříve vyloučíme, s udělanou pečlivostí navrhneme novou trojici, vytvoříme naši užitečnou věc a necháme vyniknout prospěšnou trojici. Nastupující trojici, královu trojici, ona nová je teď zde naším úkonem, onou věcí dělání osudového jednání obsazením při rozhodování sněmu. Prosadit věci, požádat tři o udělání volby a užívat osud.

Náš král stanovil tři, daroval tři svým božským blahem, určil údělem navždycky dobro, toto udělal pro nás, vykonal uzavření věci, byl to odvážný svatý počin vyřčený k přilnutí o toto pečovat. To vytvořilo náš nový osud tohoto královského symbolu trojice, snažit se o nasměrování naší cesty. Toto pravomocné rozhodnutí našeho daru trojice, činí posléze konec stávajících třech po sesazení. Vyslovená skutečnost je stálým zábleskem pro naši Trojici, ách budou trvale tři. Naši věc budou vykonávat s pevnou láskou, budou milovat sněm a činit nabídky na obsazení prospěšných křesel (funkcí). Naši tři zástupci usednou a rozhodnou o sněmu. Naše budou posvátná slova při konání sněmu a touženého opanovaného shromáždění. Rozhodnutí sněmu bude směřovat k přání představitelů trojice, ke ztrátě oněch navždy zmizelých tří. Uspíšíme oslavnou řeč, uskutečníme závěrečnou řeč a trojicí obsadíme rozhodování věcí.“

 

Domníváme se, že není potřeba žádného komentáře k uvedenému překladu, ilustrace na listu 2R, kde dominují do výšky rostoucí tři květy vyjadřuje vše.

Albík z Uničova se k vydání Dekretu kutnohorského vyjadřuje v nadepsané kapitole Zásadní slova na listu 41R, což potvrzuje složitost uspořádání listů v rukopisu.

 

 

Překlad první části z listu 41R:

„Štěstěna říkám, minulost skončila, projev je dnes věcí směřování slov k onomu životu s výhodnou nabídkou starat se o symbol vzpřímeného života, toto je skvělé jak ikona zářícího díla aktu. Tři jsou darem obsazení, On stvrdil tři aktem předmětné věci, On Trojici splnil toto podáním ruky. Dodržel vykonání slibu darovaného ke cti této věci, On znakem tohoto aktu. Darovaná nabízená práce je darem aktu vykonat tuto záslužnou věc aktem obětování, darem aktu ano darem aktu. Uskutečním nyní vyjádření, jak konat v docíleném hlavním kolegiu. Učiním životní projev ke znaku etického zákona, vyvolám jednání s docíleným zdarem aktu a s odhodláním opanuji proslov, splním rozkvět příhodné nabídky se snahou od počátku vyniknout. Ano mým projevem přistoupíme symbolicky k předmětnému aktu, z aktu On udělal můj akt, On provedl akt ách z náklonnosti ke Trojici.“

 

Na listu 41R se skví bohatě rozkvetlá rostlina – alegorie – budoucnosti národa.

Albík z Uničova Václava IV. v textu označuje On a autor listu 2R nejvyšší písař a rádce krále Mikuláš z Lobkovic (Mikuláš I., zvaný Chudý z Lobkowicz 1386-1435) jej uctivě tituluje králem. Mikuláš z Lobkovic společně s Janem z Jesenice (1375?-1420) sepsali Dekret kutnohorský, který král Václav IV. 18. ledna 1409 podepsal.

Do skupiny hlavních autorů Voynichova rukopisu patřil Křišťan z Prachatic (Christianus de Prachaticz 1368?-1439). Albík z Uničova a Křišťan z Prachatic se stali osobními lékaři krále Václava IV. a posléze i Zikmunda Lucemburského.

Důkazů, že hlavní autoři Voynichova rukopisu byli Albík z Uničova, Jan z Jesenice a Křišťan z Prachatic existuje povícero, sečtělý Čech, který po našem sdělení nahlédne do rukopisu rozpozná Albíkovi sexuální rady nebo doporučenou zdravou stravu. Křišťan z Prachatic do rukopisu mimo jiné přispěl radami o pěstování zeleniny nebo názornými návody, jak roubovat. Albík z Uničova detailně popsal historické události (kronika) a povahové rysy Václava IV., Zikmunda nebo Žofie Bavorské. Mikuláš z Lobkovic (Mikuláš I., zvaný Chudý z Lobkowicz) zaznamenal vynucené předání Pražské univerzity od Henninga z Baltenhagenu novému rektorovi Zdeňkovi z Labouně dne 9.5.1409, které sám na králův příkaz zorganizoval. Jan z Jesenice ovládal klasickou i starověkou latinu a v rukopise zanechal několik filozofických reflexí.

 

Mnozí se po přečtení tohoto textu podiví nad tím, že je to samotné již dříve nenapadlo.

 

Středověcí myslitelé členové řádu Trojice vyznávali etický kodex s hlubokým filozofickým přesahem, proto ochraňujme jejich poselství obsažené ve Voynichovu rukopisu před jeho znevážením a zneužitím.

 

Čtvrtý dovětek

Ve čtvrtém textovém doplňku odhalíme jedinečnou stavbu, která zůstala po 600 let utajena, teprve překlad ze zašifrovaného Voynichova rukopisu nám vyjevil unikátní skryté tajemství. Obsah rukopisu byl sice určen lidem znalým tajného písma a starověké latiny, přesto u nás převládl názor pro zveřejnění některých částí, které nesouvisí s mysteriózním posláním textů a obrazců. Domníváme se, že hlavním záměrem autorů Voynichova rukopisu bylo zaznamenání osudových okamžiků z jejich života pro budoucí generace. Tito myslitelé ovlivněni lidským poznáním směřovali k potřebným reformám ve vzdělávání, náboženství, vědě i celé společnosti v Českém království (Regnum Bohemiae).

Řád označovaný jako „Basa Trojice“ (Parta Trojka) založili Albík z Uničova, Mikuláš z Lobkovic (Mikuláš I., zvaný Chudý z Lobkowicz), Jan z Jesenice a Křišťan z Prachatic. Mezi zakládající členy sboru Basa Trojice přináleželi i dva vynikající myslitelé Jan Hus (1370-1415) a Jeroným Pražský (1378?-1416). Mistr Jan Hus byl zvolen v letech 1409 až 1410 rektorem Pražské univerzity, což potvrzuje vliv Basa Trojice na řízení univerzity, jak již bylo uvedeno ve Třetím dovětku. Na listu 2R vyniká trojice květů a 6 zelených listů i 6 částí kořene, to jsou tři rozhodující hlasy na Pražské univerzitě a Basa Trojice se šesti primárními zakladateli.

Upálení Mistra Jana Husa 6. července roku 1415 v Kostnici vyvolalo mezi členy řádu Basa Trojice silný otřes a její představitelé v čele s Albíkem z Uničova na listu 1V Voynichova rukopisu zapsali níže uvedené sdělení.

Autoři Voynichova rukopisu nejdříve psali na první stranu (líc) listů označovanou jako R (recto) a na druhou stranu (rub) V (verso), až když neměli volné líce na pergamenech. Z tohoto důvodu v roce 1415 zaznamenali na list 1V mimořádné usnesení, které pro svůj obsah muselo být zašifrováno před zástupci papežské kurie, jež usilovala o fyzickou likvidaci pražských reformistů.

Stylizačně upravený překlad textu z listu 1V:

„Nikoliv záslužný dar bylo to naše poslání a z našich slov se stal zákon, je vše už za námi nyní jsme ostražití před příkrým svahem.

Naše oběti, které jsme poskytli sněmu pro rozhodování se ztrátou hlasů, končí životem na hranici a po něm zůstává smrt a popel.

Újma těm, co méně hlasů vlastní i když máš pravdu a on Svatý otec říká bezdůvodné řeči od tvého jména, to raději zemřít.

Českou (Boe) jedinou onou snahou bylo v zápase vytrvat, jinak raději zemřít, toto je dlouhá řeč, je to svaté rouhání.

Nepřestat setrvat k naší touze, napřímit slova, co jsou smrt, držet se jeho prvotního provolání, co vyřkl.

Přirozený to cíl setrvat v jeho věčnosti moudrého onoho Čecha (Boe), co pravil, že byla by to bázeň svá slova odvolat.

Naším cílem je vzdělávání, řídit co je české (Boe) s převahou hlasů ctnostných Čechů (Boe) našich Čechů (Boe)) a s našimi českými (Boe) mysliteli.

Ono jeho rozhodnutí nebyla jen jeho věc, je to hlas všech, je to projev vytrvalosti odkazu pravdy v jeho snažení.

On se ve svém životě obětoval pro Čechy (Boe), pro závazek sněmu, to byl základ jeho smrti a neměl strach.

Nařízená smrt za jeho konaná kázání o životě, to je hrůzná oběť a on přesto usedl na hranici té smrti!“

Poznámka: v rukopisu je použit výraz Boe pro pojmenování Čecha, Čechy, české apod.

Na stejném místě v Kostnici, kde vzplála hranice s Janem Husem byl po jedenácti měsících upálen filozof Jeroným Pražský. Ve Voynichově rukopisu je uvedeno, že upálili tři z řádu Basa Trojice, tím třetím byl Jan z Jesenice. Současní historikové však uvádějí, že Jan z Jesenice zemřel v roce 1420 ve vězení Oldřicha II. z Rožmberka (1403-1462). Oldřich II. z Rožmberka byl otcem Perchty z Rožmberka, o které jsme se zmiňovali ve Druhém dovětku. Jan z Jesenice mohl být spálen až po své smrti nebo došlo k utajení jeho upálení.

V kapitole Životní zkušenosti Voynichova rukopisu existuje rozložený (dvojitý) list 67R (viz. též úvodní strana našeho webu), jehož alegorické obrazce s textem jsou věnovány vzpomínce na tři upálené členy Basa Trojice a na zhotovení úžasného náhrobního monumentu pro jejich věčnou památku.

 

Stylizačně upravený překlad:

„My máme starost s darem pro tři konající kázání, nyní spálenými. Tato část onoho hořekování nad upálením tří symbolů pravdy. My věnujeme stálou vděčnost, budeme zde dělat pravidelné vzpomínkové proslovy u kamenného náhrobku trojice, našich spálených tří. Ona tužba je onou obětí pro symbol této pravdy říkáme. Toto semeno je základem daru onoho symbolu pravdy kázání, nová pravda láskou darovaná. Symbol vykonává lamentování kamenný monument trojici osudově obětovaným. Nesmrtelná tradice konání musí dbát smilování a věčné ochrany nad třemi upálenými. Oni tři se obětovali smrtí, nezanikla pravda, zrno touhy neshořelo. Konání kázání tužbou setrvává trvale na pravdě.“

 

Překlad zlatého textu zapsaného paprskovitě od zářícího slunce:

1)    Prvotní je onen symbol

2)    Báze vyhrazená symbolu

3)    Ach zdar kamenům

4)    Toto jsou kameny svitu

5)    Ten záblesk směřuje k aktu

6)    Počátkem bylo smrtící kázání

7)    Toto je přání ukázat směr

8)    Udělat dar zhotovením díla

9)    Toto zhotovení je naší starostlivostí (povinností)

10)  Tento dar potvrzuje náš akt

11)  On je kázáním semene pravdy

12)  Milované záře

Strana 67 R/B s obrazem osmicípé hvězdy, stylizačně upravený překlad textu:

„Památka na počest zesnulé trojice je pod širým nebem, odkaz tužby trojice představuje vybroušený věčný kamenný monument, který zde úžasně září. Toto je náš dar třem, kteří symbolizují boj hlásané pravdy, jsou znakem důležitosti konání sboru (Basa Trojice), našich slov a jejich myšlenek. Zde vykonáváme počin za oběti vyhotovením náhrobního kamene, zde toto je symbol kázané pravdy šířené slovy, symbol pravdy vykonávající slovy, toto je nový projev znamenitě šířený semeny, ony veřejně horují za naši skvělou trojici.

Zhotovený symbol pravdy, to je věc opatrování pravdy vykonané obětmi našeho snažení ve sboru, s podivem, co zhotovil sbor třem upáleným, on vykonal posvátnou péči třem upáleným. Ach naše starost o sémě roznášené zvěstujícím náhrobním monumentem.“

Náhrobní kamenný monument (cenotaf) je skutečně věčný, po 600 let se jej střídající představitelé římskokatolické církve snažili zlikvidovat, aby jej osvícenští kněží opět v plné zářící kráse vztyčili. Místo, kde je náhrobek umístěn, zatím neprozradíme, jen za posledních 25 let se stal 2 x terčem vandalů, kteří důležitou část pomníku poškodili. Nechceme, aby například sprejeři na něm prezentovali své umění.

V ČR působí několik církví, které se hlásí k odkazu Mistra Jana Husa nebo k husitství snad by dokázaly jedinečnou památku ochránit, když to státní instituce nedokážou a tvrdí, že nemají na to potřebné finanční prostředky.

V Rakousku starobylý kamenný stolec obehnali stylovým kovovým plotem a zakryli nerozbitným silným sklem včetně stříšky a elektronicky jej nonstop 24 hodin střeží.

 

Ve Voynichovu rukopisu autoři na několika listech popsali konání vzpomínkových aktů za zesnulé, kázání na shromážděních lidu nebo slavnostní noční mysteriózní ceremonie spojené s pálením velkých obřadních ohňů. V rukopisu je doslovně uvedeno, že tyto akty se konaly venku (pod širým nebem) na tento fakt v zápisech vždy důrazně upozorňovali. Konání venkovních obřadů potvrzuje návrat ke kořenům křesťanství s jediným představitelem církve Ježíšem Kristem.

Druhého září roku 1409 Prahu ozářilo 600 ohňů, lidé oslavovali konec neshody mezi církevními duchovními a světskou mocí v Českém království.

V Čechách existuje přírodní chrám, kde se uskutečňovala hojně navštěvovaná kázání utrakvistů a noční mysteriózní ceremonie vykonávaná po několik století. Na jednom vyvýšeném skalisku v přírodním chrámu se dochoval nápis upozorňující na posvátné místo, nápis byl proveden zašifrovaným abecedáriem analogickým s Voynichovým rukopisem. Použité znaky však nejsou patřičně vykresleny, vysekat ozdobná písmena do skály, není to samé jako je napsat na pergamen.

Nápis "Posvátný chrám"

Jan Hus v předvečer před usednutím na hranici poslal v dopise přátelům dojemný vzkaz pro královnu, aby královně jeho milosrdné paní vyslovili vděčnost za všechno to dobré, co pro něj vykonala. Česká královna Žofie Bavorská se kázání utrakvistů často osobně zúčastňovala a tuto víru před lidmi nezakrytě podporovala, až byla na ni v roce 1419 podána žaloba k papežskému nunciovi. Utrakvismus vychází z teologického učení obsaženého v patristice (viz. kapitola Vzdělanost.)

Na unikátním náhrobním kamenném monumentu vyhotoveném na počest Jana Husa, Jeronýma Pražského a Jana z Jesenice nechali členové řádu Basa Trojice vytesat nápis ve staré latině tzv. latina předliterárního období. Text není zašifrován a k jeho zvěčnění posloužila jedna z forem etruské abecedy používané ve 4. století před Kristem. Nápis potvrzuje autentičnost náhrobku a tím jeho nepředstavitelnou historickou hodnotu, proto je naší prioritou jeho ochrana.

Pátý dovětek

Voynichův rukopis představuje knihu pravdy o lidském poznání z počátku 15. století. Všechny autory podílejících se na rukopisu je obtížné určit včetně nejvýznamnějších původců, my v současnosti uvádíme, že byli čtyři. Nejdůležitější autory rukopisu prezentují Albík z Uničova, Křišťan z Prachatic, Jan z Jesenice a Jan Ondřejův zvaný Šindel. Základní tvůrci do rukopisu zašifrovali i filozofické a teologické proroctví jiných myslitelů, teprve důkladně vyhodnocený překlad Voynichova rukopisu může jejich jména odhalit včetně všech členů sboru Basa Trojice. V rukopisu chybí 14 listů a některé stávající listy pergamenu mají primární text zakryt barvou vyrobenou z bílku a vápenaté soli kyseliny uhličité, tyto dvě skutečnosti znesnadňují pátrání.

 

Detail zabělení původního textu

 

Mystický řád předních českých (Boe) myslitelů Basa Trojice byl založen v Českém království v roce 1408. Ve stejném roce vznikl i rytířský Dračí řád v Uherském království v čele s králem Zikmundem Lucemburským a jeho manželkou královnou Barborou Celskou, původně měl řád 24 členů, po roce 1431 se rozšířil o další šlechtice.

 

Zda král Václav IV. a královna Žofie Bavorská byli členy řádu Basa Trojice nevíme, ale zcela jistě tento řád svými rozhodnutími podporovali.

 

Voynichův rukopis zformovali členové sboru Basa Trojice a vlastnicky přináležel tomuto sboru a všichni jej opatrovali a ochraňovali.

Pro lepší zorientování v labyrintu známých strůjců a opatrovníků Voynichova rukopisu předkládáme stručný chronologický přehled.

 

140?/1408   Albík z Uničova společně s přáteli sestavují tajné písmo

1408            Albík z Uničova zajistil pergameny pro rukopis

1408/1409   První zápis v rukopise

1409            Albík z Uničova představuje vůdčí osobu navrhující obsah rukopisu

1415            Upálení Jana Husa

1416            Upálení Jeronýma Pražského

1419            Úmrtí krále Václava IV.

1420            Úmrtí Jana z Jesenice

1425            Albík z Uničova předal rukopis do opatrovnictví Křišťanovi z Prachatic

1425            Křišťan z Prachatic přebral vůdčí činnost při sestavování rukopisu

1426            Úmrtí Albíka z Uničova (uváděn i rok 1427)

1428            Úmrtí královny Žofie Bavorské

?                  Křišťan z Prachatic rozšířil rukopis o další pergamenové listy

1439            Úmrtí Křišťana z Prachatic

1439            Rukopis převzal do opatrovnictví Jan Ondřejův zvaný Šindel

1445            Do rukopisu byl zapsán údaj týkající se roku 1445

1455           Jan Ondřejův daroval do univerzitní knihovny Karlovy koleje (Collegium Carolinum) všechny své knihy (asi 200 ks) včetně Voynichova rukopisu

 

V roce 2009 byl proveden na Arizonské státní univerzitě test pergamonu z telecí kůže použitého na Voynichův rukopis formou radiokarbonového datování. Všechny čtyři testované exempláře pergamenových listů potvrdily vznik v rozmezí let 1404 a 1438. Tato skutečnost potvrzuje, že zápisy v rukopisu od roku 1408 do roku 1445 mají reálný základ.

 

V tomto dovětku představíme mimořádného mystika, filozofa a reformního teologa Jeronýma Pražského, který dozajista stál u založení mystického řádu Basa Trojice v roce 1408. Jeroným byl žákem Mistra Jana Husa a spojovalo je velké přátelství. Jeroným Pražský ovlivnil svým myšlením mnohé přátele, kupříkladu šířil mystické náboženství s prvky židovské kabaly. Jeroným ovládal několik jazyků, latinu, němčinu, češtinu, angličtinu, francouzštinu a hebrejštinu. Od roku 1398, když ukončil bakalářské studium na Pražské univerzitě se zaměřil na získání učeností v zahraničí, kde střídavě prožil přes 12 let. Z Anglie do Prahy zaslal opisy Viklefových spisů a přivezl i jím vyhotovené přepisy a překlady. V roce 1403 byl v družině putující do Jeruzaléma, kterou vedl Filip Lout z Dědic, královský lovčí a milec Václava IV. Koncem roku 1407 se Jeroným Pražský opět vydal do Jeruzaléma za mystickým učením judaismu, odkud se vrátil v roce 1408. Prostřednictvím mentálních map a diagramů sestavovaných do kružnic i trojúhelníkových obrazců prezentoval schéma evoluce lidstva včetně biblického proroctví. Odsuzoval idolatrii a prodej církevních odpustků, kladl důraz na to, že Kristovi kněží mají zastávat věci duchovní a nehromadit majetek.

 

Při disputacích na evropských univerzitách vyvolal velký zájem studentů, ale i silný odpor univerzitních mistrů vůči své osobě. Často musel urychleně města opustit, aby neskončil ve vězení. Smýšlel jako muž Boží (prorok), jeho tvář zakrýval dlouhý hustý vous příznačný pro mesiáše. Český národ miloval a chtěl, aby lid (Boe) dospěl k vrcholu světové vzdělanosti a velkomyslnosti, jeho vzorem mu byli svatý Jeroným a mudrc Boetius.

 

Svatý Jeroným, mentální mapa

 

Komplikovanost dešifrování Voynichova rukopisu ukážeme na listu 72V part 1. Číslo listu 72 je uvedeno v pravém horním okraji dvojlistu. Všechny listy pod číslem 71 a 72 náleží do kapitoly pojmenované „Zrod potupy“. Očíslování listů bylo provedeno později, zřejmě při sestavení rukopisu a zároveň s očíslováním zatím neznámý autor nadepsal kapitoly. Zápis arabských číslic i názvy kapitol uskutečnila stejná osoba. Arabské číslice ve svých odborných pracích používal Křišťan z Prachatic, ale i Jan Ondřejův zvaný Šindel.

Na listu 72V včetně part 1 existují tzv. mentální mapy spojené se sefíry, do kterých středověký učenec ovládající patristiku a kabalu skryl osobní tajemství české královny Žofie Bavorské a po smrti Václava IV. v roce 1419 vladařky (správkyně) Českého království. Z jejího jména Žofie – Sofia vyzařuje moudrost a věčnost, jako ze svitu rozhodných hvězd. Výklad kabalistických alegorií je založen na osobní interpretaci podle duchovního vjemu, proto zde jen naznačíme zásadní princip percepce.

Mentální a kabalistická mapa na listu 72V part 1 má uprostřed kruhu váhy znázorňující vyváženost a vyrovnanost, pod nimi námi nepoznaná osoba dodatečně vepsala nápis: „Osudová její záře“. Neznámý pisatel ale příliš neovládal zašifrovanou abecedu. Patrně stejná osoba zvýraznila tmavým inkoustem ponejvíce obrysy ňader a vlasů. Jednu postavu ženy v horní části mapy ozdobil královskou korunou, zdůraznil oči a femininní přednosti. Následující postavě též akcentoval ženskost, upravil vlasy a možná do nich připevnil diadém.

Středověký mystik ovládající kabalu zvěčnil složitou osudovou cestu pramenící v mysli královny Žofie do soustředěných šesti vzestupných kružnic. Do třetího pruhu rozmístil 10 kreseb s podmětnými ženskými akty patrně zastupujících 10 výchozích cest, korunu, moudrost, téze matky, milosrdenství, činorodost, sličnost, věčnost, záři a bázi království. Do velkého pásu o dvě úrovně výchozích cest výše rozložil 20 koncentrovaných kreseb. Umná animace žen připomíná starověké bohyně, kterým dominuje glorifikace královny, tak jak ji Bůh stvořil. Všech 30 animovaných ženských postav se dotýká osudu skrytého ve třpytu hvězd.

Objevovat neohraničené alegorie v obrazcích může kdokoliv, osobní meditace vám otevře středověké disciplíny vzdělanosti a mravní dimenzi k touze o nápravu společenských poměrů.

Pro ušlechtilejší poznání jinotajů v mentálních a sefirotických mapách poskytujeme badatelům Voynichova rukopisu výňatek překladu z listu 72V part 1.

 

Třetí kruh – text mezi postavami:

Toto je zde osud

Počátek

Semknutí Trojice

Ukázat důležité tradice

V začátku byla řeč

Sevření Trojice

Počátek dělání sboru

Uctívat

Lpět zmizet

Milovat pryč

 

Text nahoře kolem královny:

Toto je zde osud

Královna zárukou přilnutí k osudovému šíření myšlení

Osudem konání zaniklo

Základ tvořil svazek (řád) s osudem vzpřímeného myšlení

Osudem královny byl osudným trůn

Ona toto prohlásila – starostlivost neexistuje

 

České dějiny opomíjejí velikost královny Žofie horující pro nápravu výkonu církve a reformu tradiční společnosti, královna se zcela pro český (Boe) národ obětovala.

 

Kolem Voynichova rukopisu se za desítky let vytvořila euforie o nejzáhadnější knize světa, bohužel konsekvencí toho vznikly plevy, které invazně pronikly do masmédií, kde v současnosti převládá býlí dezinformací.

 

Nezištně a transparentně uveřejňujeme na tomto webu výňatky překladů z rukopisu týkající se české historie. Odborné i laické veřejnosti můžeme kdykoliv autenticky předvést dešifrování a překlad z kteréhokoliv listu Voynichova rukopisu.

 

Poslední aktualizace 18.11.2022.

Kontakt

Přivítáme vaše poznámky, dotazy i kritické připomínky na náš kontaktní email.

nase-historie@seznam.cz

 Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu autorů. Copyright © 2022